V teorii pravděpodobnosti nazýváme Bayesovou větou vztah mezi pravděpodobností a pravděpodobností opačně podmíněného jevu. Tento vztah byl poprvé publikován Thomasem Bayesem v článku An Essay towards solving a Problem in the Doctrine of Chances z roku 1763.
Věta
Mějme dva jevy a takové, že a zároveň , pak také platí:
Mějme úplný systém vzájemně disjunktních jevů takových, že pro všechna , pak pro platí:
Důkaz
Důkaz první rovnosti plyne z definice podmíněné pravděpodobnosti, tj.:
Po vynásobení obou rovnic děliteli na pravých stranách dostáváme
Výslednou rovnici již jen vydělíme , čímž získáme požadovaný vztah.
Důkaz druhého tvrzení je analogický, pouze místo použijeme vztah z věty o úplné pravděpodobnosti, tj.:
Příklad
Karlovi udělali v rámci preventivní zdravotní prohlídky rentgenový snímek hrudníku. Tento snímek se však vrátil s pozitivním nálezem na rakovinu plic. Jaká je pravděpodobnost, že má Karel rakovinu, pokud víme, že je test falešně pozitivní v případů a falešně negativní ve případů. Dále si Karel zjistil, že pouze jeden z 500 zaměstnanců na srovnatelné pracovní pozici má rakovinu plic.
Pravděpodobnost, že má Karel rakovinu, je pouze .
Příklad 2
Stejný test, který podstoupil Karel, podstoupil i Jiří (a test mu také vyšel pozitivní). Jiří však 20 let pracoval jako horník v uhelném dolu. Jiří ví, že 15 procent jeho bývalých kolegů má rakovinu plic. Jaká je pravděpodobnost, že má rakovinu i Jiří?
Pravděpodobnost, že Jiří má rakovinu, je téměř .
Literatura
- NEAPOLITAN, Richard E. Learning Bayesian Networks. Chicago, Illinois: Northeastern Illinois University, 2003, s. 12-29. ISBN 978-0130125347.